Taky něco česky (a tádžicky a arménsky)

Jo, jo, jo. Já vím, že jsem hrozná, že jsem slíbila, že budu psát i česky a nepíšu. Dneska to aspoň trošku napravím. Blíblau.

Už umím dvě slova tádžicky. Úplně první, které jsem se naučila bylo Dušanbe. To je vlastně jméno hlavního města, ale zároveň to taky opravdu něco znamená. Zjistila jsem to úplně náhodou při jednom příjemném večerním posezení s přáteli. Iránský kamarád mého kamaráda mi vysvětlil, že se tak řekne pondělí. Mimochodem tádžičtina je velmi podobná perštině. To druhé slovo, které zatím znám, je salom = ahoj. Docela praktické. Rozhodně víc než vloni v Arménii.

Moje první arménské slovo bylo hašvapa (=účetní). Pracovala jsem tam totiž v jednom vzdělávacím středisku specializovaném právě na účetnictví.
Další slovo, které se mi podařilo zapamatovat, bylo khavaraser (=šváb). Rusky se to řekne tarakan. Ne že by jich tam bylo nějak hodně. Nerada bych vás uvedla v omyl. Za celé léto jsme měli tak tři nebo čtyři. Byli to takoví naši mazlíčci. Aspoň jsme nikdy nebyli úplně opuštění.